Prosincový Klubový den ACK ČR: Užít si – a přitom nezahálet

Klubový den ACK ČR: Užít si – a přitom nezahálet

Cestovní ruch je většinou řehole – ale jednu výhodu má: mají-li cestovní kanceláře a agentury nabízet zážitky, musí je jejich pracovníci čas od času sami okusit. A to přesně využila ACK, když jako hlavní bod prosincového Klubového dne zařadila informaci o tom, co všechno lze turistům nabídnout na Jindřišské věži v Praze. Tahle zvonice původem ze 14. století je totiž většině lidí po léta natolik běžná z vnějšku, že se málokdo namáhá podívat se také dovnitř, což je možné teprve poslední dobou – a rozhodně stojí za to.

Klubový den byl kombinací prohlídky s příkladem incentivní párty: před vchodem nás vítal dudák ve skotském kroji, což ladí s rázem kavárny v přízemí a v prvním patře, rychlovýtah doveze hosty do předposledního patra – to poslední už musí zdolat každý stejně jako ve středověku po točitých schodech – a tím se dostane rázem do nefalšované historie pod střechou (tedy, naštěstí pro nás tam mají nestředověké topení, takže v teplém oblečení šlo překonat i prosincové mrazy). Prostor s prosklenými vyhlídkami pohodlně vystačil pro padesátku hostů i k produkci hudební skupiny Duende, kterou tvoří kvintet profesionálních hudebníků, působící v předních projektech české hudební scény. Jde o čistě autorskou hudbu kytaristy T. Zvardoně, ve které se mísí prvky jazzu, popu a ethno hudby z celého světa – takže cestovatelský ráz byl plně zachován. K dobré pohodě adventního odpoledne patřil i raut a sklenka dobrého vína na přípitek k Vánocům i do nového roku. Několik ukázek zahrála i zvonkohra, která má naprosto neuvěřitelně široký repertoár, takže zvládne koledy, gratulaci k narozeninám i hity od evergreenů po současnost.

Při prohlídce věže si přijde na své prakticky každý. Technické typy ocení, jak byla věž modernizována tím, že v ní vyrostla vlastně nová vnitřní věž, která se nikde nesměla ani dotknout původního zdiva (inu, památkáři). Milovníci památek si mohou prakticky sáhnout na desátý nejstarší zvon v Praze umístěný v překrásné stylové restauraci a všichni se pokochají aktuálními výstavami. Nás tou prohlídkou provázel poutavý výklad provozovatele věže pana Podzimka, který se o renovaci zasloužil, a kastelánky paní Dolfi.

Oficiálně nepadlo prakticky ani jedno vysloveně pracovní slovo – a přece si přítomní odnášeli kromě materiálů o věži a pamětního zvonečku i několik dobrých tipů pro svou cestovní kancelář. Od toho přece Klubové dny jsou.