Veřejnost
Shodou okolností měl březnový Klubový den Asociace cestovních kanceláří České republiky dopravu na jedné straně jako téma závažné a ne zcela příjemné, ale ze zcela jiného soudku i jako nádhernou ukázku toho, jak mají služby vypadat. To protivné, leč nutné téma byla obratová daň za dopravu v Rakousku. Jak už ACK informovala v březnu, bylo Rakousko v důsledku rozsudku Evropského soudního dvora nuceno zrušit výjimku z povinnosti platit obratovou daň pro zahraniční podnikatele s obratem menším než 22.000 EUR. Pro cestovní kanceláře a agentury, které do Rakouska či po jeho území vozí své klienty, to znamená, že jako podnikatelé, kteří tím docilují obrat za služby poskytnuté v Rakousku, tam musí být také přihlášeni u finančního úřadu a podrobit se všem daňovým procedurám, zatímco dosud to za ně zpravidla dělali dopravci. Situace známá – už jsme si to zažili před dvěma lety v Německu. Princip je samozřejmě stejný, každá země má ovšem svůj finanční úřad a své formuláře, a tak je zase co řešit. Mimo jiné i to, nakolik se pro ty opravdu malé nebo náhodné zájezdy/zakázky některým cestovním kancelářím takový obchod vůbec vyplatí. Je pravda, že předběžná hlášení se podávají čtvrtletně, a to elektronicky, jenže platby do zahraničí si banky vždycky nechají královsky zaplatit – a platit bankovní poplatky kvůli bagatelní výši daně (i zisku) ze sporadické akce přijde jistě leckomu líto. Tady je ovšem rada drahá – od takových, na které zde nelze ani pomyslet, až po úvahy o spolupráci s těmi, komu se být daňovým poplatníkem v Rakousku vyplatí, ať už proto, že jeho obraty za rakouský úsek jsou významnějšího rázu nebo proto, že si jako daňový poplatník má v Rakousku co od daně odečíst.
Na Klubovém dni ACK se probírala metodika a nutné formuláře, přičemž všechny potěšilo ujištění, že ACK svým členům vzory formulářů spolu s návodem k jejich vyplnění včas a zdarma předá. Bez toho návodu je lze již nějaký čas nalézt na internetu.
Ironií osudu a trpkou třešničkou na dortu byla skutečnost, že týž den rakouský kabinet schválil zvýšení daně na pohonné hmoty.
Tu příjemnou stránku dopravy představil hostitelský podnik s dlouhým pojmenováním: První Všeobecná Člunovací Společnost – známá též pod názvem Pražské Benátky. Klubový den byl zahájen na jejím přístavišti pod posledním dochovaným obloukem Juditina mostu, kde účastníci nasedli do menších lodí s plochým dnem, aby si spolu s horkým čajem či kávou aj. občerstvením vychutnali plavbu nejen od Karlova mostu za Čechův a zpět, ale i do Čertovky až k velkopřevorskému mlýnu, což je ojedinělý zážitek, protože tam kvůli mělké vodě jiné lodě vesměs nemohou. Nemenším zážitkem byl výklad během celé plavby, který byl nejen zasvěcený, ale nadto podán s takovým vnitřním zápalem, že zaujal, ba nadchl i ostřílené profesionály, kterými jen tak něco nepohne. Čluny s příslovečně vodními názvy Vodouch a Blatouch nás pak dovezly na druhé přístaviště u hotelu Four Seasons k salonní lodi Nepomuk, kde účastníky čekalo nejdřív již zmíněné rokování o rakouské dani a po té výborný raut na spravení nálady. Nicméně nejeden šéf cestovní kanceláře či agentury věnoval pozornost nejdřív jednání o možných zakázkách se zástupci hostitelské společnosti, protože plavba byla rozhodně inspirativní.
21.3.2007 Eva Mráčková
RSS aktuality pro