Jak se chránit v případě osobních údajů

Klubový den ACK: Jak se chránit v případě osobních údajů

Květnový Klubový den měl spojit dva protiklady: podrobný výklad k tak málo záživné materii jako je ochrana osobních údajů s perfektní prezentací středověku, kdy si nelámali hlavu ani s příbory a adresa sloužila spíš jako příjmení než aby se nějak tajila. V klenutých sklepích domu na pražských Vinohradech čekalo účastníky v krčmě Anno Domini 1471 nejedno překvapení. Tím prvním bylo, s jakým šarmem, zajímavým a lidským přístupem lze o tak složitém tématu jako je ochrana osobních údajů hovořit. Pravda, bylo na čem stavět. Všichni členové ACK dostali již před lety – a nyní pro připomenutí znovu – příručku, jak ustanovením zákona na ochranu osobních údajů rozumět a jak si s nimi poradit. Jenže zákon i život je složitý, a tak výklad pozvaného odborníka – ředitele inspektorátu ÚOOÚ JUDr. Michala Jelínka - po stručném úvodu  přešel do odpovědí na otázky a příkladů přímo ze života.

První úskalí číhá v samotné definici osobních údajů. Ta totiž není taxativní – osobním údajem je jakákoliv informace, na jejímž základě lze konkrétní fyzickou osobu identifikovat. Což v krajním případě může být i jen jméno + příjmení, pokud je v naší zemi jedinečné! To ale asi napadne zjišťovat až ÚOOÚ a ještě jen v případě, že k tomu dostane podnět. Inspekce se totiž provádějí velmi často právě na základě podnětu. Když si chce zákazník zchladit žáhu a nenajde jiný klacek, zkouší to takto – a má velkou šanci uspět, protože většina podnikatelů dnes sice už ochranu osobních údajů vzala na vědomí a nějak ji provádí, jenže do dokonalosti to má zpravidla dost daleko. A tak jsme se dozvěděli, že osobním údajem je i to, jestli je zákazník kuřák, s kým cestuje je taky osobní údaj a kdybychom nedej Bože zaznamenali, že požaduje košer stravu, protože je žid, nebo že chce sedět v autobuse vpředu, protože má labilní žaludek, tak už je to přímo citlivý osobní údaj. Dále bylo srozumitelně rozebráno, co přesně správce údajů (to je ten, který je shromažďuje a zpracovává pro své účely a je jedno, jestli sám nebo si na to najme) musí udělat, o čem informovat, kdy stačí subjekt údajů (rozuměj tu osobu) informovat a o čem všem, k čemu potřebuje navíc souhlas, že ten souhlas musí být svobodný a vědomý, jak se souhlasem při koupi zájezdu, když  zájezd pro více osob kupuje zpravidla jen jeden z nich (tady je postup inspekce o něco benevolentnější než rigidní výklad zákona – a pokud ne, odvolejte se, odvolací orgán je rozumný), jak s údaji nakládat, jak je předávat, uchovávat, kdy a jak likvidovat. Dalším polem neoraným je vztah cestovní kanceláře a cestovní agentury při zpracování osobních údajů, co kdo z nich smí, musí a může a jaký pozor je nutno dát na skutečnou ochranu osobních údajů. Pak tu máme zaměstnance a osoby v podobném postavení jako jsou delegáti, průvodci atp. Průšvih může způsobit i jen obyčejná gratulace k narozeninám. Bylo toho ještě mnoho – a nakonec „perlička“: neoprávněné nakládání s osobními údaji je trestný čin – a nenahlášení, když se o něm dozvím, je trestné také. Horní hranice pro sankce se pohybují v miliónech Kč. Zajímavý a nesuchopárný výklad vydal na půl bloku poznámek – členové ACK jako obvykle obdrží všechno i písemnou formou.

Následovalo představení nových členů ACK a diskuse k dalším problémům, především k zavádějícím článkům s tématikou cestovního ruchu v novinách a k tomu, jak tomuto nešvaru čelit. A pak už jsme se na pozvání pana Juppe, majitele krčmy Anno Domini 1471, přesunuli do středověké zábavy, kde hrála skvělá dobová kapela, tančily půvabné dívky a na své si přišly jak mlsné jazýčky (ve středověku ale asi měli větší žaludky – my jsme ty lahůdky ani nestačili konzumovat), tak i ostatní smysly, protože program byl pestrý a bohatý. Ocenili jsme, že na rozdíl od některých středověkých zábavních podniků tady bylo vše opravdu vkusné, profesionálně dokonalé a bez obhroublostí, kterými někde nahrazují původnost. Skvělý tip pro incomingové a incentivní cestovní kanceláře (nebo i pozvání svých přátel na neobvyklý happening).