Indonésie je největším souostrovím na světě. Není proto divu, že v průběhu staletí vstřebávala vlivy mnoha národů, jež se v souostroví objevovaly. Během dlouhých let kotvily u indonéských břehů arabské, indické, portugalské, čínské či holandské posádky. Původní pokrmy se tak přizpůsobovaly místním chutím, až získaly vlastní ryze indonéský ráz.
![]() |
Přestože indonéská kuchyně nedosahuje věhlasu některých vyhlášených asijských kuchyní (například thajské), i zde je určitě z čeho vybírat. Zejména některé místní pokrmy jsou vyhlášené i ve světě, například padangská kuchyně (masakan padang). Setkáme se s velmi širokou nabídkou pokrmů – rozmanitou, jako je souostroví samo.
Základ indonéské kuchyně tvoří jednoznačně rýže. Zajímavé je, že Indonésané za jídlo samotné považují rýži a ne různé omáčky, maso a zeleninu, jak je tomu u nás. Pro Indonésana je rýže hlavní jídlo (makan), naproti tomu vše ostatní na talíři je příloha (pauk-lauk). Proto se nedivte, když i v restauraci západního typu dostanete vedle steaku s hranolkami navíc také kopeček rýže. Indonésan se zkrátka nebude cítit sytý, dokud se nenajedl rýže.
Tam, kde je půda neúrodná, nahrazuje rýži kasava (hlízovitá rostlina původem z jižní Ameriky), v horách Západní Papuy sladké brambory a na Moluckých ostrovech pak ságo (škrobnatá dřeň místní palmy).
![]() |
Vzhledem k ostrovnímu charakteru Indonésie jsou nedílnou součástí místní kuchyně ryby a mořské plody, samozřejmě v širokém výběru. Převážně muslimské obyvatelstvo konzumuje nejčastěji drůbež, hovězí a kozí maso. S vepřovým masem se pak běžně setkáme mezi křesťany, v čínských komunitách a na převážně hinduistickém Bali. Místní specialita babi guling – sele grilované na rožni a polévané kořeněnou směsí – je mezi gurmány vyhledávanou pochoutkou.
Výběr zeleniny je v Indonésii velmi bohatý, běžně je na trhu k dostání baklažán, vodní špenát (kangkung), luštěniny, papriky, rajčata, zelí, kapusta a rozličné tykve. Přes veškerou rozmanitost je nejběžnějším zeleninovým pokrmem v restauracích cap cay – restovaná zeleninová směs. Oblíbenou surovinou k přípravě jídel jsou také tofu a tempeh, vyráběné ze sóji.
![]() |
Nepostradatelnou součástí indonéské kuchyně je koření, pro které sem v minulosti mířili asijští obchodníci a o něco později evropští dobyvatelé. Typickou chuť indonéským jídlům dodává karí, zázvor, česnek, limetky, citrónová kůra, skořice a kurkuma a často v jídle nechybí pálivé papričky. V některých regionech se používá také hřebíček a muškátový oříšek. Velmi často se používá kokosové mléko, zejména pro přípravu různých omáček.
Indonésan se při jídle neobejde bez různých dochucovadel, například sójové omáčky – sladké a husté (kecap manis) nebo slané a řídké (kecap asin). Na velice pálivou směs vyrobenou z papriček a dalšího koření, sambal, si většinou návštěvník ze Západu musí postupně zvykat.
![]() |
Za svého druhu národní jídlo je považována smažená rýže s kousky masa a zeleninou, případně s vejcem (nasi goreng). Vůbec míchané pokrmy jsou velmi častou formou jídla – např. vařená rýže s různými omáčkami a přísadami (nasi campur) nebo třeba dušená zelenina s arašídovou omáčkou (gado-gado). Arašídovou omáčkou bývají také často polévány místní špízy saté.
V široké škále výborné indonéské kuchyně nechybí ani polévky. Mnohdy bývají připravené z vývaru a sytost jim dodávají různé nudle, knedlíčky a další ingredience. Zajímavou variantou je hustá a pálivá polévka laksa se svojí výraznou rybí chutí.
Samotná příprava jídel bývá většinou jednoduchá – maso se griluje na dřevěném uhlí, nejčastěji se ale smaží nebo peče na pánvi. Zelenina se vaří, restuje či dusí, často za použití kokosového mléka.
![]() |
Regionální kuchyně se většinou liší spíše použitými ingrediencemi než způsobem přípravy. Za velmi vytříbenou platí kuchyně balijská, velmi specifická a vyhledávaná je sumaterská kuchyně padangská. Ta trošku připomíná český systém „hotovek“. V padangských jídelnách jsou již uvařená jídla vystavena ve skleněných vitrínách v rozličných kastrůlcích, hrncích a na talířích.
Jídelníček zde neexistuje, příchozí prostě ukáže na pokrm, který se mu líbí. Poté si sedne ke stolku a obsluha mu vybrané jídlo přinese ke stolu. Výběr bývá pestrý a zejména husté omáčky jsou vynikající.
Ani pro milovníky zákusků nebude Indonésie zklamáním. Indonésané mají rádi sladké – běžně jsou k dostání vynikající drobné zákusky (kueh) a také ovocná zmrzlina. Stejně jako v dalších zemích jihovýchodní Asie si může návštěvník vybírat z mnoha druhů ovoce. Vedle „obyčejných“ banánů, kokosů, papáje či ananasů může ochutnat (pokud je sezóna) i přerostlému grepu podobné pomelo, máslově jemné avokádo, „chlupatý“ nebo „vlasatý“ rambutan (ovoce podobné chuťově liči, se slupkou připomínající vlasy – indonéské slovo rambut znamená právě vlasy), hvězdicovou karambolu či plody ohromného jackfruitu. Kapitolou samou pro sebe je durian.
![]() |
Součástí každé kuchyně jsou nejen vlastní pokrmy, ale také nápoje. Těch nabízí Indonésie nepřeberné množství – od čerstvých ovocných džusů, přes slavnou „cibetkovou“ kávu, palmové víno až po velmi oblíbené míchané nápoje. Jejich součástí není jen ovoce a led, ale také další ingredience – míchají se například s oříšky, kokosovým mlékem, zázvorem a dalším kořením, někdy se přidává i sůl. V horkých dnech jsou velice osvěžující a Indonésané si je považují i pro léčivé účinky.
Zdroj: China Tours